4. Thiatira: Zkorumpovaná církev. (Zj 2:18-29).

Kromě konkrétního sboru na konci 1. století, s jeho klady a zápory, a Ježíšovým vybídnutím, aby vydrželi až do konce, historické pojetí Thiatiry je podivuhodné.

Historická Thiatira:

Slovo Thiatira je těžší definovat. Jméno pochází ze dvou slov – jedno znamená oběť a druhé znamená nepřetržitý. Tedy nepřetržitá oběť – každou mši. Toto období církve začalo v 7. století. Římský biskup byl též poprvé uznán za Kristova mluvčího a viditelnou hlavu církve. Tím začalo papežství.

Ve Zj 2:18-29 Pán nejprve dává Římu uznání za mnoho dobra. Je pravda, že od 7. století až dodneška mnozí mniši a jeptišky byli připraveni i položit svůj život za potřeby chudých a nemocných. Staletí před Lutherem, každá nemocnice v Evropě byla katolický klášer nebo konvent.

Pán okomentuje její dobré skutky, ale soustředí se na velký problém zvaný Jezábel.

Abychom rozuměli tomuto verši, musíme zavítat do SZ v době Izraelského krále Achaba a jeho ženy, fénické princezny Jezábel. Jezábel byla zručná v míchání věcí a tak smíchala pohanské náboženství Féničanů a víru Izraele pěkně dohromady. A to je Římsko katolická církev – směsice pohanství, křesťanství a Judaismu. Odkud přišly všechny Katolické pověry a klanění se soškám? Od pohanů. Bylo to vmícháno do církve pod záminkou, že to pomůže obrátit pohany na křesťanskou víru. Nerad to říkám, ale od sedmého století by jeden těžko poznal rozdíl mezi katolickou mší a pohanskou modloslužbou.

Zkuste zajít do Římsko-katolického kostela a po mši si prolistujte celou Bibli a zeptejte se: Je v Bibli něco takového? A odpovíte si, ne, není. Odkud se to tedy vzalo? Běžte z katolického kostela do pohanského chrámu – a tam to všechno najdete. Duchovní smilstvo a modlářské hody = spojení církve se světem a uctívání model, což je striktně zakázáno v 2. Přikázání – Ex 20:4-5 (Phillips).

Římsko-katolická církev jak ji dnes známe, vznikla až v 7. století, kdy byl papež uznán za hlavu křesťanství, kdy byla ustanovena „mše,“ a kdy byl Římem přijat tzv. Mariánský kult – uctívání Marie, „Matky Boží.“ Tvrzení, že římsko-katolická církev je ta nejstarší, je hrubé překrucování historie i pravdy. Bohu navíc vůbec nejde o to, která církev je nejstarší, ale o to, která církev Bohu patří a která je mu věrná!

Mým cílem není urážet zde katolíky, protože ani protestantská církev se nemá z Božího pohledu leckdy čím chlubit. Sám nejsem katolík, ale nepovažuji se ani za protestanta, protože proti ničemu neprotestuji. Tedy kromě toho, když se překrucuje Písmo, ať se toho dopouští protestanti nebo katolíci. Jsem jednoduše křesťan, následovník Krista. Cílem tohoto komentáře je odhalit chyby církve ve světle Božího slova. Přece by nás mělo zajímat, co je správné v Božích očích a ne co je správné v očích lidí. Porovnáme tedy pravdu a standart Božího slova s tím, co se děje v církvích, abychom si mohli být těch chyb vědomi - a také být ochotni je napravit. 

A. Papež jako hlava církve:

Apoštolská posloupnost:

Katolíci často tvrdí, že první církev byla Římsko-katolická církev, protože apoštol Petr byl její první papež a následující papeži mají apoštolskou posloupnost odvozenou od apoštola Petra skrze vkládání rukou. Katolíci tvrdí, že různé formy Protestantské církve se odloučily od katolíků a že žádná protestantská církev neexistovala dokud nevstoupil na scénu Martin Luther v 16. století. 

Ale to prostě není pravda. Kromě jiného, z Biblického pohledu byl apoštol Petr povolán, aby přinesl evangelium Židům. Ke kázání evangelia pohanům byl povolán apoštol Pavel (Gal 2:7-9). Pokud by tedy Bůh uznával katolické pojetí apoštolské posloupnosti, podle jejich vlastních kritérií by musel být prvním papežem apoštol Pavel, ne Petr. Židé nakonec jako národ evangelium odmítli a až na výjimky odmítají dodnes, a tak církev se skládá převážně z národů (pohanů), kterým přinesl evangelium apoštol Pavel, ne Petr!

Navíc žádná katolická církev pod vedením papeže neexistovala před 7. stoletím! Prvních 6. století se církev sice víc a víc korumpovala a odpadala od pravdy Božího slova, ale až v 7. století byli muži vydávající se za služebníky Boží ochotni uznat papeže jako hlavu křesťanství. (Jenže hlavou pravé církve je Kristus, ne člověk – Ef 5:23).

Katolík si jednou rýpl do protestantské dívky: „kde byla tvoje církev před vládou Jindřicha VIII?“ „No, pane, byla tam, kde vaše církev nikdy nebyla.“ „A kde to je?“ „V Bibli,“ odpověděla dívka. J

Kristovy církve v každé generaci nejsou ty, které jsou řízeny potomky předešlých vůdců („apoštolů“), ale lidmi, které si Svatý Duch povolal, aby Kristu sloužili. Je známo, že potomci zbožných vůdců nemusí být zbožní, což už je vidět na historii Judských králů. Bůh si služebníky církve sám povolává – v každé generaci - a církev je ordinuje, když rozpozná, že jsou Bohem povoláni. Dnes se to často dělá obráceně – někdo z nějakých pohnutek vystuduje teologickou školu a je tím automaticky postrčen do vedení v církvi – často bez ohledu na to, jestli s Bohem vůbec kráčí. Takový je ale nádeník (Jn 10:13), který vidí Boží práci jako ZAMĚSTNÁNÍ, místo SLUŽBY, ordinované a posvěcené Bohem. 

B. Ustanovení mše:

Thiatira znamená nepřetržitá oběť. A právě v tomto období Římská církev ustanovila svou největší chybu – oběť při mši. Římsko-katoličtí kněží prohlašují, že při mši nabízejí nepřetržitou oběť za hříchy mrtvých a živých. Z této fundamentální chyby pramení další chyby římsko-katolického učení. Pokaždé, když katolický kněz vysluhuje mši, totiž popírá dokončené Ježíšovo dílo na kříži. Ježíš z kříže zvolal: „Je dokonáno“ (Jn 19:30). List Židům se do detailu zabývá tím, že Kristus byl obětován jednou provždy a žádné jiné oběti už nejsou třeba.

Kněz údajně presentuje Krista, přítomného v hostii, jako oběť za hříchy mrtvých a živých. Ale jediný způsob, jak by Kristus mohl být obětován, je zabít ho, jako ho zabili na kříži. A tak je kněz vinen ze zabíjení Krista pokaždé, když vystrojuje mši!

Navíc, co je to za hloupost říkat, že při mši lidé pojídají Krista! Že kněz má moc proměnit hostii v  Kristovo tělo, i když dál vypadá jako hostie a víno v Kristovu krev, i když dál vypadá a chutná jako víno! Opravdu divný „zázrak,“ když tohle může udělat kdokoliv – „proměnit“ to víno v Kristovu krev, když dál vypadá a chutná jako víno.

C. Marie, Matka Boží: 

V sedmém století byl také Římem ustanoven tzv. Mariánský kult, charakteristický pro dnešní Římsko-katolickou církev, tj. uctívání Marie jako Matky Boží. (Encyclopedia of the Middle Ages, Vol 1, pg. 919, André Vauches).

Ježíš se listě Thyatiře presentuje jako Syn Boží. Proč? Protože v katolické církvi je kladen důraz na to, že je syn Marie. Je pošetilé si myslet, že skrze modlitbu k Marii si někdo vyslouží u Krista protekci! Ježíš řekl, že k Otci nikdo nepřijde jinak, než skrze Něj (Jn 14:6).

Nepopírám zázračné početí ze Svatého Ducha, ani to, že Marie byla nejpožehnanější ze všech žen. Je však fatální chyba dělat z Marie „Matku Boží,“ což v římsko-katolickém kontextu uděluje Marii prominenci nad Kristem.

Jak může mít člověk prominenci nad Bohem?! 

Od toho pak není daleko k jejímu titulu „Královna nebes.“ To je další fatální chyba, protože to je modla Starého Zákona, které Izraelci sloužili a Bůh se na ně za to hněval – Jer 7:18, 44:17-27. 

I Marie byla jen člověk a tudíž hříšník a tak i ona potřebovala spasení od svých hříchů. Svědčí o tom i fakt, že musela po porodu projít stejným SZ očistným procesem jako každá jiná žena – Lev 12:2-6, Lk 2:22-24.

Tvrzení, že Marie byla perpetuální panna je absurdní popírání Božího slova, kde se píše, že Ježíš měl další bratry a sestry – Mt 13:55-56, Mk 6:3, Lk 2:27, 8:20, Jn 2:12, Sk 1:14. Marie podle Písma neměla pohlavní styk s Josefem pouze do porodu – Mt 2:23-25.

Více o Marii zde.

Zpět do dnešní doby:  Zjevování Marie:

Nechci urazit žádného katolíka – ale ty zjevování „Panny Marie,“ které se občas nazývají „Královnou nebes“ a „Spoluspasitelkou“ (Co-Redemptrix) mají hodně dočinění s 2 Tes 2:9-12, 2 Kor 11:14, a nic s Marií. 

1. Zesnulí nemohou jít zpět mezi nás – Lk 16:26.  

2. Ježíš vyřkl princip, že kdo nevěří Božím slovům (Bibli), neuvěří (Pravdě) ani kdyby k němu přišel mrtvý – Lk 16:31.

Každý, kdo pořádně studuje Bibli, podle těchto veršů ví, že to, co se „zjevuje“ (např. Fatima, Lourdes, Medjugorje), není ta Marie, která porodila našeho Spasitele. Jak to může někdo nepoznat, když se „to“ rouhá! To, co se zjevuje, se nazývá „spoluspasitelkou,“ ale v Písmu se píše, že jediný spasitel a cesta k Bohu je Kristus, nikdo jiný, ani jeho pozemská matka ne. 1 Tim 2:5-6 – jediný prostředník mezi Bohem a člověkem je Ježíš Kristus. Též viz 1 Jn 5:11-12, Sk 4:12, Jn 14:6, Sk 10:42-43, 1 Kor 3:11. To, co se zjevuje se nazývá právě „Královnou nebes,“ a tvrdí i další hereze, které by zbožná Marie nikdy neřekla.  Lidi, to, co se zjevuje, je ve skutečnosti jeden z nejlepších satanových lživých divů! – 2 Tes 2:9. Satan, padlý cherub, má schopnost dělat určité divy a třeba i „uzdravit,“ hlavně, že nějakým „zázrakem“ získá vaši duši!

Co řadový katolík? Co jsem výše zmínil, se týká především katolického vedení, které vede své ovečky do nebiblického učení a praktik. To neznamená, že řadový katolík má výmluvu. Nicméně, vzhledem ke složitosti stavu církve a velikosti Boží milosti, ochotně připustím, že je možné, že i řadový katolík dojde v tom Babylónu katolických praktik ke spáse pokáním a vírou v Ježíše Krista. Ale už nechápu, proč by znovuzrozený katolík, kterém u Svatý Duch otevřel duchovní oči, chtěl v tom prostředí nebiblických praktik a učení setrvávat i po své spáse.

Bůh dal katolické církvi příležitost činit pokání, ale ona to neučinila. Bůh jí poslal Wiclifa, Cranmera, Luthera a další reformátory, kteří požadovali od Římské církve, aby činila pokání od své nepravosti, ale ona to neučinila. 

Naopak, v 19. Století Římská církev všemu nasadila korunu, když vyhlásila neomylnost svých papežů. Toto dogma je tak nesmyslné, že mnoho biskupů prohlásilo: „Tohle zachází moc daleko. Přece víme, že papeži nejednou zrušili edikty předchozích papežů.“ Ale Římská církev nikdy pokání nečinila a dál přidávala k dlouhému seznamu svých hříchů. Ježíš řekl, že ji uvrhne do Velkého Soužení, popsaného v dalších kapitolách Zjevení.             

Závěr:

Efez (historická doba) skončil v prvním století. Smyrna skončila r. 312 a Pergamos v 6. Století. Ale Thyatira začala v 7. století, a pokračuje až do Velkého soužení, kde se projeví jako Záhada, Babylón Veliký – Zj 17. Její děti budou souzeny, ale kdykoliv se najde jedinec, který „nepoznal hlubiny satanovy,“ a byl Pánu věrný, toho Pán vezme za svého. Ježíš je napomíná, aby vydrželi, dokud nepřijde. Tomu, kdo vytrvá, Pán dá to, po čem Řím vždy šel – vládu nad národy. Budou s ním kralovat, až se vrátí. Tudíž naděje Druhého příchodu Krista je jim předložena a má důležité místo v těchto listech.

Kapitola třetí popisuje zbývající 3 církve. Kromě konkrétních sborů v Malé Asii na konci prvního století n.L., představují též typy církví v dnešní době a samozřejmě historická období, kterými církev procházela. Nechci říct vývoj církve, protože církev se nemá kam vyvíjet. Buď Kristu zůstává věrná, jako byla na počátku nebo je mu nevěrná, a nebo mu dokonce nepatří (Mt 7:21-27). 

© 2009, 2013 Milan Tachecí