Hlavní stránka Články
Email
seznam článků
Překlady NZ
Strana 2
Všechny strany

1 List Janův 3:19 – překlady NZ, část 2.

Který překlad Nového Zákona je nejpřesnější? Který text v původním jazyce, tj. řečtině, nejvěrněji zachoval poselství Svatého Ducha, zapsané v originálech?

Opakování z minulého výkladu:

Kvalitní překlad závisí samožřejmě na:

1. Kvalitě překladatelů:  A. Aby dobře znali Novozákonní Řečtinu, která se dost liší od té dnešní.

                                      B. Aby do překladu nezabudovávali teologii svého výkladu Bible. Překlad není výklad.

                                      C. Aby překladatelé byli znovuzrození křesťané. Překlad je samozřejmě kvalitnější, když je veden Svatým Duchem, který nás vede do vší pravdy (Jan 16:13). Nespasenému překladateli, byť dobrému, unikne duchovní zabarvení textu.

2. Kvalitě původního textu - z jakého textu se ten překlad dělá. Egyptský nebo Řecký.

3 hlavní skupiny ranných NZ textů v původním jazyce, ze kterých se tvoří moderní překlady:

1. NU- (Směsice liberálních textů „Nestle-Alland a United Bible Societies). Text z Alexandrijských kodexů a zdrojů = Egyptský text. Hello, Egypt?! Alexandrije = mekka Gnosticismu!

2. Textus Receptus - tradiční text řecky mluvících církví. (KJV, NKJV, Youngs Literal Translation, JP Green Literal Translation.)

3. Většinový Text – „M“ (Majority Text) řeckých textů  - kompromis podle většiny řeckých textů.

-----------------------------------------

O jaké texty se opírají Nové zákony českých Biblí?

1. Ekumenická – Shledal jsem jako zajímavé, že předmluva k ekumenické Bibli vysloveně neuvádí, z jakých textů byla ekumenická Bible přeložena. Předmluva nám přiblíží historii různých českých Biblických překladů a říká, cituji: „Celé české biblické úsilí vrcholí v bibli Kralické (1579-94), vynikajícím díle překladatelském i tiskařském.“ (Ekumenický překlad 1984, předmluva, str. 2).  Ale bible ekumenická zřejmě nenásleduje Bibli Kralickou, protože v Novém Zákoně se silně projevuje text NU - z Alexandrijských, tj. Egyptských kodexů. I když jedny z nejstarších a nejtradičnějších, problém je, že ty byly ovlivněny Gnostickým učením, jak vidíme i z porovnávání textů.

2. Kralická se hodně přibližuje Textus Receptus (přímým porovnáním s řeckým Textus Receptus), trochu problém – staročeština. (Předmluva k ekumenické, r. 1984): Erasmus Rotterdamský vydal Nový zákon řecky (Textus Receptus) a přeložil jej do latiny. Ačkoliv se odlišoval od znění vulgáty, došel uznání papaže Lva X. R. 1533 je Erasmův překlad přetlumočen do češtiny... Celé české úsilí vrcholí v bibli Kralické...

3. Původně NBK, dnes Bible, 21. století – Dodatek říká, že přeloženo z řeckého originálu, ale neříká jakého. Domnívám se, že možná začala z Textus Receptus, ale překladatel  pak přešel na Majority (Většinový) text. Občas se překlad shoduje s Ekumenickou. Nakonec, pár měsíců před vydáním NBK překladatel strávil několik týdnů v USA s hlavním překladatelem NIV a celý svůj předchozí překlad značně přepsal a přejmenoval na B-21. Ten se hodně liší od předchozí verze nazývané NBK – Nová Bible Kralická. Tento konečný překlad je velmi podobný ČEP. NBK byl překlad přesnější, B-21 byla zřejmě „opravena“ podle liberálnějších původních textů.

4. KMS – 3. Vydání Spojených Biblických společností – vliv Egyptských textůpodobně jako Ekumenická. Dobrý překlad, ale z méně spolehlivého materiálu. Konečným výsledkem je paradoxně překlad ještě menší kvality než ČEP nebo B-21.

Osobně bych nejraději viděl Textus Receptus v moderní Češtině, a tak se modleme, aby Pán Bůh k tomu nějaké znvouzrozené křesťany povolal.

 

PROČ PREFERUJI TEXTUS RECEPTUS (Přijatý text)?

1. Příklad: 1 Jn 3:19: o kterém jsem se minule zmiňoval:

NBK: Podle toho víme, že patříme pravdě.  (M-Text?) Podle předchozího verše 18, – podle toho, že milujeme opravdovými skutky.  

KRA: Poznáváme. – přítomný čas, OK. (Textus receptus: Ginóskomen – Aktivum, présens 1. os mn. č.)

ČEP (EKU): Poznáme. Budoucí čas = shodné s NU Textem.

KMS: Poznáme. – Budoucí čas = shodné s NU Textem.

Poznáme – v ČEP a KMS, budoucí čas dává prostor učení, že křesťan teprve v budoucnu pozná, že patří pravdě, což není v souladu s kontextem pasáže. Když svou křesťanskou lásku projevujeme vůči sobě obětavými skutky teď, tak podle toho hned též víme / poznáváme, že patříme pravdě.