3. Pergamon. Církev v kompromisu se světem. (Zj 2:12-17).

Pergamon má dva významy: Svatba a vyvýšení. Byla to doba 4.-6. Století, kdy byla církev vyvýšena na trůn a oddána se světem. Církev a římský stát byli sjednoceni pod vládou císaře Konstantina a jeho následovníků (Phillips).

Ježíš řekl, že ví, kde církev přebývá – tam, kde je Satanův trůn. Co byl Satanův trůn? Kdybyste se zeptali pronásledovaných křesťanů ze Smyrny, kde je satanův trůn, bez váhání by vám řekli, že v Římě. Ale v tomto období Pergamonu sedí na trůnu impéria - sama církev. Jak se to mohlo stát?

Po smrti Diokleciána bojoval o trůn Konstantin a Maxentius. Traduje se, že Konstantin měl vidění ohnivého kříže a slyšel hlas, který mu řekl: „Dobývej v tomto znaku!“ Lámal si hlavu, co to vidění znamenalo a bylo mu řečeno, že kříž je znakem křesťanů, a že to znamená, že ho Bůh povolal, aby byl ochráncem křesťanského náboženství. Pokud vizi poslechne, zvítězí nad Maxentiem a stane se vládcem světa.

Konstantin si předvolal křesťanské biskupy a požádal je, aby mu vysvětlili křesťanskou víru. Přijal jejich učení a prohlásil se za Bohem ustanoveného ochránce církve. Ale je na pochybách, jestli byl Konstantin opravdu spasený.

V každém případě zvítězil nad Maxentiem a stal se císařem. Jednou z prvních věcí, co udělal, bylo zrušení pronásledování křesťanů. Zahrnul biskupy nechtěnou poctou a posadil je na trůny spolu se šlechtici impéria.   

Během těchto staletí byla pravda Druhého příchodu Krista zapomenuta. Biskupové si chybně začali myslet, že Konstantinovo impérium se stalo Kristovým královstvím. Mysleli si, že církev už vládne, a to trvalo až do Reformace, kdy zase vysvitlo světlo Pravdy.

Je zajímavé, že i když je Kristus viděl sedět na Satanově trůnu, přesto je pochválil za to, že nepopřeli Jeho jméno. V této době církev bojovala s Arijskou herezí. Árius popíral Božství Ježíše. Teologická bitva se tak rozpálila, že sám Konstantin se rozhodl vzít záležitost do vlastních rukou a svolal sněm v Nice. Zde více než 300 biskupů debatovalo o tom, jestli je Kristus Bůh nebo jen superčlověk. Diskuse byly ohnivé. Konstantin seděl na zlatém trůnu a předsedal tomuto sněmu jako uznávaná hlava církve, zatímco zároveň držel titul Ponifex Maximus – nejvyšší kněz pohanů. Hmmm. Je to tajný titul, který i dnes drží papež. Po dramatických debatách málem vyhráli Árijci. Ale nakonec situaci zachránil poustevník z pouští Afriky Athanasius, se svým strhujícím svědectvím. Biskupové se vzpamatovali a veřejně rozhodli, že Kristus je Bůh. A tak ani tato světská církev nepopřela Kristovo jméno.

Učení Balámovo.  Nesvaté sňatky mezi Midiánskými ženami a Izraelci (Numeri 25:1-9) jsou narážkou na nesvatý sňatek církve a světa. Když se Satanovi nepodařilo zničit církev v období Smyrny pronásledováním, změnil taktiku - vstoupil do církve a – zkorumpoval církev. Pro církev je nebezpečnější, když ji svět chrání, než když ji pronásleduje. Církev vstoupila do sňatku se světem, který ukřižoval jejího Ženicha. Od tohoto nesvatého spojení nikdy nečinila globální pokání.

Tento stav církve zákonitě vedl k další herezi – učení Nikolajtů. Pojem Nikolajté je Řecké slovo, které znamená „vládci nad lidmi.“ Nikolajtismus je vlastně kněžství, vládnoucí nad davem jako nad svým majetkem. Podle Bible však nemá Boží služebník svým ovečkám vládnout, ale SLOUŽIT. V listě do Efezu je Ježíš pochválil, že nenávidí skutky Nikolajtů, kteří, jako Diotrefes ve 3 Jan 9 milovali přední místa v církvi. Ale podle listu do Pergamonu, Nikolajté už zaujali svou pozici uvnitř církve. To bylo v době, kdy klerikové byli bráni jako Božští nadlidi, kterým se lidé museli klanět. To vše připravilo cestu pro další stádium církve – doby Thyatirské církve.

ÚVOD K NÁSLEDUJÍCÍM HISTORICKÝM OBDOBÍM CÍRKVE: 

Cílem následujících pasáží (včetně církví v k. 3) je poukázat na omyly i svévolné chyby v církvi, aby církev opustila cestu podle lidí a vrátila se na cestu podle Boha.  Je cesta, která se zdá člověku správná, ale na konci je to cesta smrti. Pří  14:12, 16:25.

Jde totiž o to úplně nejdůležitější v životě lidí – KDE LIDÉ STRÁVÍ VĚČNOST! Proto nemůžeme přistupovat lajdácky k církevním záležitostem, protože církev má Bohem daný mandát přivádět lidi k Bohu (Mt 28:19-20, MK 16:15, Lk 24:46-47, Jn 15:27,  Sk 1:8).

Pokud to církev dělá špatně, podle slov Ježíše pak dělá z lidí dvakrát větší syna pekla, než jsou oni – a to je ten nejhroznější zločin, kterého se lidé mohou dopustit – dávat lidem naději nebe, zatímco je slepě vedou za sebou do pekla.  Mt 23:15, NKJ: Běda vám, znalci Písma a Farizejové, pokrytci! Protože cestujete po zemi i po moři, abyste získali jednoho obráceného, a když ho získáte, UDĚLÁTE Z NĚJ DVAKRÁT VĚTŠÍHO SYNA PEKLA, NEŽ JSTE VY. Toto Ježíšovo silné varování Farizeům a znalcům Písma zrovna tak platí pro novodobé farizeje a znalce Písma v církvi! Ale i pro každého řadového křesťana, který nezbytně svým chováním VYUČUJE své okolí o církvi a jejím Pánu. Co nespaseným lidem o církvi svým chováním a učením ukazujeme? Korupci, nemorálnost, pokrytectví, křiváctví....  nebo poctivost, svatost, upřímnost a obětavost? Ukazujeme jim ovoce Ducha (Gal 5:22-23) nebo ovoce těla? (Gal 5:19-21). Jakého Krista vykreslujeme svému okolí svým chováním a mluvením?!

KŘESŤANÉ, PŘESTAŇME SI NĚCO NAMLOUVAT! CÍRKEV JE DNES V OBDOBÍ LAODIKEJE – JE V DEZOLÁTNÍM STAVU. JE NA ČASE ŘÍCI, ŽE CÍSAŘ PÁN JE NAHÝ! A PAK TO NAPRAVIT. POKUD BYCHOM SAMI NEMOHLI ZMĚNIT KORUPCI V CELOSVĚTOVÉ CÍRKVI, MŮŽEME VŽDYCKY ZMĚNIT SEBE. POKUD BY VĚTŠÍ POLOVINA ŘADOVÝCH KŘESŤANŮ ČINILA POKÁNÍ OD SVÉ TĚLESNOSTI, KORUPCE BY SE V CÍRKVI NEMOHLA UDRŽET!

„Pokud se Můj lid, který je nazýván Mým jménem, pokoří, a bude se modlit a hledat Mou tvář, a ODVRÁTÍ SE OD SVÝCH ZLÝCH ZPŮSOBŮ, potom uslyším z nebe a odpustím jejich hříchy, A UZDRAVÍM JEJICH ZEMI. 2 Letopisům 7:14, NKJ.

Lidé mohou napravit své chyby a opustit své hříchy jenom když si připustí, že nedělají, co je správné v Božích očích. Jak poznáme, jestli děláme, co je správné v Božích očích? Studujeme Boží Slovo – bez předsudků, a nevybíráme si jen to, co se nám zrovna hodí. A přitom se Božím Slovem řídíme - ne „pěknými názory“ sympatických a vlivných lidí.

Co tady teď napíšu, nemá za cíl urážet lidi v církvi. Cílem je pomoci lidem, kteří byli svedeni z cesty nebiblickým učením a praktikami, aby se mohli vrátit na tu cestu správnou – podle Boha, ne podle lidí. Jak může obyčejný člověk poznat, kudy vede správná cesta do nebe? ČTENÍM A STUDOVÁNÍM JEHO SLOVA, BIBLE. Každý člověk má tu samou možnost. Není pravda, že k tomu potřebuje výklad od „vysvěcených vůdců.“ Svatý Duch vede každého ZNOVUZROZENÉHO křesťana do vší pravdy – Jn 16:13. Samozřejmě, dobří učitelé Bible křesťanům pomáhají a urychlují proces učení se Božího slova. Ale nikdo není odkázaný na milost a nemilost názorům „učenců.“ Mnoho „učenců“ dnes totiž učí podle těla a ne podle Ducha a tak při všech svých znalostech a inteligenci jim chybí Boží vedení a nejsou schopni „správně rozdělovat Slovo Pravdy“ (2 Tim 2:15), i když se právě tím často ohánějí. Poznáte je ne podle jejich znalostí, ale podle jejich OVOCE. Mt 7:16, 20, 12:33; 2 Kor 5:17; Jn 15:4; Lk 6:43-46;

Když posvítíme na některá učení a praktiky v církvi světlem Božího slova, je možné, že se někteří lidé urazí. Proč? Třeba i proto, že mají raději své tradice než Boží slovo.  Lidé neradi mění své vyjeté koleje. Mk 7:13, CJB: Takto svou tradicí, kterou jste převzali, RUŠÍTE BOŽÍ SLOVO!  Ne, že by všechny tradice byly špatné, ale ty tradice, které ruší Boží Slovo, ty jsou určitě špatné.

Snad by každý rozumný člověk alespoň souhlasil s tím, že základem uvažování nad tím co je v církvi dobře a co je špatně nejsou slova mocných, vlivných lidí, ale slova Boha. A ty jsou zaznamenané právě v Bibli. Podle Bible je každý člověk hříšný, nedosahuje Boží slávy, nedosahuje Boží moudrosti. Slova Boha by pro nás měla být vždy důležitější, než slova lidí. Nejen proto, že Bůh je moudřejší, než lidé, ale především proto, že při Soudu nebudeme stát před vlivnými lidmi, ale i ti vlivní budou s námi stát před Všemocným, Vševědoucím, Všudypřítomným Bohem Stvořitelem. Soudit bude Bůh, ne lidi. A tak potřebujeme poslouchat Boha , který se nám zjevil prostřednictvím Bible, ne boha, který je výplodem lidských představ. Zde je na místě poukázat na to, že nejvyšší autoritou logicky musí být Boží slova a nesmíme k nim přidávat výnosy, názory a „výklady“ vedení církve. Vedení církve totiž nemají křesťané poslouchat slepě. Mají se naučit rozlišovat mezi pravými služebníky Božími a těmi falešnými, aby se nedali svést z cesty. Protože úzká je branka a těžká je cesta, která vede k životu a je málo těch, kdo ji nachází. Mt 7:14.  Jak dospěla církev do dnešního dezolátního stavu? Začala se držet víc a víc svých tradic a názorů, místo Božího slova!