Zjevení 3: Listy zbývajícím třem církvím:

(Zjevení 2 a 3: Listy 7 církvím)

Zde historie církve nabývá nového rázu. Zatímco Thiatira pokračuje od 7. Století až do dnešní doby ve formě především katolické církve a těch, které se do ní skrze ekumenické hnutí vrací, souběžně s ní se postupně přidávají další tři větve zbývající historie církve, které též trvají až do dnešní doby. Reformací započala druhá větev historie církve.

5. Sardis: Mrtvá církev.  Sardis znamená pozůstatek, neboli ti, kdo unikli. Jsou to velké státní církve Reformace. Počínaje 15. stoletím – až do dneška.

Ten, který má sedm duchů Božích a těch sedm hvězd. Ve fázi církve Efezu, církve 1. Století,  Ježíš drží sedm hvězd (poslů, pastorů) ve své pravici, zde už je jenom má. Intimní blízkost Božích služebníků s Ježíšem je ztracena.

Podle jména jsi živý, ale jsi mrtvý.  Unikly Římu, aby však nakonec spadly do studeného, mrtvého formalismu státních církví. Úmysl pro státní církev byl od začátku, aby zahrnuly veškerou populaci.  Člověk se stal členem církve a Božího království když byl pokřtěn jako nemluvně. Kalvín v Ženevě např. nutil veškeré obyvatelstvo, aby chodili na bohoslužby, bez ohledu na to, jestli byli opravdu spasení. Podle Bible však členství v církvi člověka nespasí. A spása je, o co jde.  „Musíš být znovu narozen,“ řekl Ježíš Nikodémovi – Jn 3:3. Od samého počátku Reformace, i když přinesla mnoho dobrého, byla kvasem církve formálnost. Dnes je to hodně evidentní – reformační církve jsou plné formálních křesťanů. Řekněme si to otevřeně. Jsou to lidé, kteří se nazývají křesťany, ale nejsou duchovně narození, tudíž nejsou spasení. Se spásou se totiž mylně spoléhají na členství v církvi. Spoléháním se na své tradice zrušili Boží slovo – Mk 7:13, a ztratili cestu spásy. Je cesta, která se zdá člověku správná, ale na konci je to cesta smrti. Pří  14:12, 16:25.

Podle Bible je člověk spasen, když je duchovně narozen - upřímným „pokáním k Bohu a vírou v Ježíše Krista“ Sk 20:21.  

Posilni umírající zbytek. Věrný pozůstatek v mrtvých formálních církvích přece jen pokračuje v Boží práci.

Drž se toho, co jsi slyšel a přijal a čiň pokání. To je lék proti formálnímu, nominálnímu křesťanství – kázat Boží slovo, jako se to dělo v počátečních dnech Reformace, a probouzet svědomí lidí kázáním o beznadějné hříšnosti lidí, dokud v zoufalství ze svého beznadějně hříšného stavu nezvolají k Bohu - Ježíši, zachraň mě!

Přijdu na tebe jako zloděj. Kontrast s 1 Thes 5:4, kde Pavel píše, že nejsou v temnotě, aby je ten Den překvapil. Živá církev Příchod pana Ježíše očekává. Spící církev ale bude překvapena Jeho příchodem – nebude vytržena, protože není znovuzrozena. Spolu s „Tiatirou“ bude pokračovat do Velkého Soužení, kde mnozí naletí falešnému mesiáši, Antikristovi.

Několik osob, která neposkvrnila svá roucha. „Pán zná ty, kdo jsou Jeho“ (2 Tim 2:19). Těmto jedincům ve formálních církvích, kteří zůstali Pánovi věrní, těm je věrný i On. Ti budou vytrženi se zbytkem věrného pozůstatku.

6. Filadelfie: Věrná církev. Filadelfie znamená bratrská láska. Církve dob probuzení 18. a 19. Století. Věrné církve minulosti  i dnešní doby. Církve, které kráčí ve věrnosti Božímu slovu a milují Kristovou láskou. Jsou zrozeni z Boha (Jan 1:12, 13). Žijí v oddělení od zla, od světa, pro Boha.

Církev ve Filadelfii se nemísí se zlem. Ježíš ji oslovuje tak, jako by to byla jen menší a výjimečná skupina těch osvědčených uvnitř větší skupiny lidí, kteří už nejsou výlučně rozpoznáváni jako [pravá] část Kristovy církve. O Filadelfii Kristus říká, že se drželi Jeho slova a nepopřeli Jeho jméno: ve smyslu, že ostatní v těchto kritériích selhali, a tudíž ve skutečnosti neměli své místo v Kristově těle. Filadelfie byli jen malé stádečko, chudí v pozemských statcích, a malého významu v očích lidí. Měli jen málo síly, a byli velice utlačováni heretickými učiteli a pokrytci; ale drželi se pevně Kristova slova v trpělivém očekávání Jeho zaslíbení. Byli výjimečnou skupinkou, kterou držela pohromadě láskyplná náklonnost podle Jeho Slova. Kristus jim daroval výjmečná zaslíbení a jedinečný triumf [jejich víry]. (Seiss, The Apokalypse).

Historické umístění:

Pár generací po Reformaci se v celé Protestantské církvi usadil studený, mrtvý formalismus. Je to smutné období, kdy se lidé spokojili s formálním vyznáním víry a členstvím v církvi skrze křest nemluvňat. Ale v 18. a 19. století Bůh seslal velkou vlnu požehnání na protestantské země ve formě vln duchovního probuzení. Úžasné probuzení přišlo na celou severní Evropu (nekatolickou) a britské ostrovy. O půl století později tato vlna probuzení přistála v Americe.

Duchem naplnění boží služebníci procházeli mnohými zeměmi a kázali hříšníkům, aby činili pokání; a svatým, aby se probudili. Tisíce lidí opustili humanistické náboženství a začali se scházet v prosté jednoduchosti, bez okázalých náboženských rituálů. Hledali vedení v samotném Božím slově.

Všeobecně, příklad církve ve Filadelfii platí i pro nás dnes – abychom zdůrazňovali Boží slovo a drahé vykoupení Pánem Ježíšem Kristem nad lidským náboženstvím a mrtvým formalismem.

Církev ve Filadelfii spolu s církví ve Smyrně jsou jediné dvě církve, kterým Kristus nic nevytkl. Církev ve Smyrně byla (a její typ v dnešní době je) pronásledována státem. Církev ve Filadelfii byla (a její typ v dnešní době) pronásledována náboženskými (ale bez Ducha) lidmi uvnitř i vně církve.  Obě jsou věrné i v těžkých chvílích a obě jsou pronásledovány synagogou Satanovou – Zj 2:9, Zj 3:9). Obě překonávají nemožné – v Kristově nadlidské síle, protože své síly mají málo. Spoléhají na Krista, ne na sebe.

7. Laodikea: Vlažná církev.

Tak jako u předchozích církví, Ježíš volil slova podle charakteristiky města, ve kterém se církev nacházela. Laodikea bylo město bohaté a známé pro svou výrobu léku na oči a lesklého, černého vlněného sukna. Nedaleko se nacházela Hieropolis se slavnými horkými vřídly a Kolose, známá pro svou čistou, studenou vodu.

Ježíš se představuje jako Amen, což je Starozákonní titul Boha. V Iz 65:16 se Hospodin nazývá Bohem pravdy a slovo přeložené jako pravda je hebrejské slovo amen.  K tomu se Ježíš nazývá „věrný a pravdivý Svědek.“ Ježíš je Pravda a mluví pravdu a právě se chystal sdělit Laodikejským pravdu o jejich duchovním stavu. Bohužel soběstační, sobečtí Laodikejští Jeho diagnóze nevěřili (lidé typu 2 Tim 3:1-5).

Laodikea je složené slovo: „Práva lidí.“

Laodikea je humanistický náboženský systém. Hřích se přehlíží a toleruje. Autorita Božího Slova i samotného Boha je víc a víc popírána. Protože je Laodikea církev demokratická, nerozhoduje se podle toho, co je správné v Božích očích, ale podle toho, který názor lidí je nejpopulárnější. Hlas (zbloudilé) většiny umlčí Božího služebníka. Laodikea je bohatá, soběstačná – ale odpadlá církev. V gobálu je to církev dnešní doby, doby blízko Ježíšova druhého příchodu, kdy dochází k masovému odpadání od Pravdy (2 Tes 2:3: Ř apostacía = dezerce od pravdy, ne odpadání od víry nebo od Boha). Nahromadí si učitele, kteří jim lechtají svrablavé uši - 2 Tim 4:3-4, BK.

Bláhově si o sobě myslí, že jsou tím nejlepším, čím církev kdy byla. Říkáte si, „jsem bohatá, všeho mi přibylo, a nic nepotřebuji...“ (Zj 3:17a). Jenže ani dnes nejde o to, co si lidé bláhově namlouvají, ale o to, jak to vidí Bůh. Ježíšova slova odhalují hrůznou slepotu jejich sebechvály. Jste vlažní... vyplivnu vás ze svých úst... nevíte, že jste pokroucení, ubozí, chudí, slepí a nazí! (Zj 3:16, 17b).

Co je v dnešní době Laodikejská církev? Má mnoho forem, včetně mnoha tradičních, spících denominací. K nim se přidala nová hnutí, jako je "Seeker sensitive church" = církev citlivá na hledající (Rick Warren, Saddleback v Kalifornii a Bill Hybels, Willow Creek v Chicagu) - v Česku např. "Církev bez hranic" - zamyslete se nad tím názvem - církev, kde nejsou hranice, ať si každý dělá, co chce?...  dále Emergent church = Vynořující se církev, Hnutí růstu církve a jiné post-moderní formy církve.

PÁN OZNAČIL V LAODIKEJSKÉ CÍRKVI ČTYŘI NEDOSTATKY:

1. Ztratili svou „energii“ (vv. 16-17). V křesťanském životě jsou tři „duchovní teploty“: 1. Srdce hořící pro Boha (Lk 24:32); studené srdce (Mt 24:12) a vlažné srdce (Zj 3:16). Vlažný křesťan má rád pohodlí, je samolibý, a neuvědomuje si, co mu chybí. Kdyby byl studený, alespoň by to cítil! Ať studený pramen z Kolose nebo horká vřídla z Hieropolis, než dorazily Akvaduktem do Laodikeje, byly vlažné.

Kdo je v Kristu, by měl mít dostatek důvodů, aby měl horlivého ducha (Řím 12:11). Horlivá modlitba je také důležitá (Kol 4:12). Cožpak nám nehořelo srdce, když s námi na cestě mluvil a otvíral nám Písma? Lk 24:32. Kdo chce, aby jeho srdce hořelo pro Krista, ať dychtivě studuje Písmo a žije podle něj.  Není divu, že Pavel nařídil Koloským, aby jejich list poslali také do Laodikeje! (Kol4:16).

Sami máme rádi nápoj buď horký nebo studený, ale ne vlažný a vyprchalý. Druhý zákon termodynamiky funguje tak, že „uzavřený systém“ se eventuálně ustálí a neprodukuje už dál energii. Pokud nepřidáte něco z vnějšku, systém se rozpadne a odumře. Bez ohně horká voda vychladne. Bez elektriky chladící kapalina v ledničce zvlažní. Proto ani církev nemůže být „uzavřený systém.“

Ježíš řekl: „Beze Mě nezmůžete nic" (Jn 15:5).  Církev v Laodikeji byla tak „pohodová,“ že se stala nezávislou, spokojenou sama se sebou a pohodlnou. „Nic nám nechybí,“ mysleli si. Zatímco jejich duchovní síla odumřela, jejich bohatství a vnější „úspěch“ („hlavně, ať je nás hodně“) byly ve skutečnosti jen drahé sukno přikrývající tlející mrtvolu. Vždyť docílili nemyslitelného – jejich Pán byl venku a nemohl se dostat dovnitř! (Zj 3:20). 

2. Ztratili své hodnoty (vv. 17-18a). Církev ve Smyrně si připadala chudá, ale ve skutečnosti byli v Božích očích bohatí (Zj 2:9). Laodikejští se chlubili, jak jsou bohatí, ale ve skutečnosti byli v Božích očích chudí. Proč duchovně odumřeli? Začali hodnotit své „úspěchy“ podle lidských měřítek, místo podle duchovních hodnot. V Pánových očích byli „ubozí, chudí, slepí a nazí.“

Laodikea bylo bohaté město a baknovní středisko. Zřejmě se do jejich sboru vloudil duch „Jarmarku marnosti“ a tak jejich hodnoty byly naruby. Vedení sboru se chlubilo nabitými statistikami, zatímco Ježíš řekl, že je vyplivne ze svých úst, jako člověk znechuceně vyplivne vlažnou limonádu.

Jaké jim Ježíš nabídl řešení? Kupte si „zlato přetavené v ohni!“ Tato církev ironicky potřebovala nějaké zkoušky, pronásledování, aby vyšli ze svého pohodlí (1 Pet 1:7) a byli přetaveni v jejich „ohni.“ Bohužel je to tak s většinou křesťanů – nepřerovnají si své priority, dokud nejsou v ohni utrpení.  No a tak i dnešní doba je vlastně pro církev nadějná – čím těžší doba, tím spíš se církev probere ze své letargie. 

3. Ztratili svou vizi. (18b). Laodikejští byli „slepí.“ Nebyli schopní vidět realitu, tj. realitu duchovní. Střádali si kočičí zlato a žili v ráji hlupáků. Byli pyšní na církev, kterou se Pán chystal odmítnout. Apoštol Petr učí, že pokud věřící v Kristu duchovně neroste, jeho duchovní oči ztrácejí zrak (2 Pet 1:5-9). Špatná duchovní dieta kazí zrak podobně, jako nedostatek vitamínu A kazí naše oči.

A tak Laodikejští nebyli schopni vidět se podle reality. Ani neviděli, že jejich Pán stojí vně jejich církve. Ani neviděli dveře příležitosti. Byli tak zaneprázdnění budováním SVÉHO KRÁLOVSTVÍ, že zvlažněli.

Jaký lék jim Ježíš nabídl proti jejich slepotě? Nebeské oční kapky. Ironicky, Laodikea byla známá také pro své oční kapky, ale duchovní oční kapky se v lékárně koupit nedaly. Musíte ke svému Lékaři (Jn 9), a podrobit se Jeho léčbě, a pak se o svůj Zrak náležitě starat.

4. Ztratili své oblečení (vv 18b-22). Jako císař pán bez šatů v povídce Hanse Christiana Andersena, tito křesťané si mysleli, že byli oblečeni do drahého hávu, zatímco byli v Božích očích úplně nazí! Nahý člověk je člověk poražený a zostuzený ( 2 Sam 10:4, Iz 20:1-4...).  Laodikejští si mohli na trhu koupit vlněné oblěčení, ale to nevyřešilo jejich skutečnou potřebu. Potřebovali bílý oděv Boží spravedlnosti a milosti – Zj 19:8. Spásou je nám dána Kristova spravedlnost, ale posvěcení znamená, že Jeho spravedlnost je do nás vložena, a stane se částí našeho charakteru a chování!

Tato církev jako jediná nedostala vůbec žádnou pochvalu.  Samozřejmě Laodikejští nelenili ve vychvalování sebe samých! Mysleli si, že je v nich Bůh oslavován, zatímco mu dělali ostudu, jakoby chodili kolem nazí.

Pán uzavřel svůj list Laodikejským třemi důraznými prohlášeními:

1. „Všechny, které miluji, kárám a vychovávám.“ (Zj 3:19). Ježíš je stále miluje, i když jejich láska k Němu zvlažněla. Jako důkaz Jeho lásky k nim se chystal je kárat a vychovávat (Pří 3:11-12; Žid 12:6). Bůh dopustí, aby jeho církve procházely zkouškami, aby se z nich stalo to, co On pro ně připravil.

2. „Proto buďte horliví a čiňte pokání.“ (Zj 3:19b). Museli se odvrátit od své pýchy a pokořit se před Pánem. Potřebovali rozdmýchat ten „vnitřní oheň“ (2 Tim 1:6) a kultivovat hořící srdce.

3. Pán jim dává pozvání – Zj 3:20-22). Často používáme tyto verše, když svědčíme ztraceným, ale přímý kontext platí pro křesťana. Pán totiž nebyl uvnitř Laodikejské církve, ale venku! A hovořil k jedincům, ne k celému sboru:  „Kdokoliv uslyší můj hlas a otevře mi dveře, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se Mnou (v. 20). Ve svém listě do církve v Sardis Pán oslovuje malý věrný pozůstatek. Zde už zbyli jenom jedinci! Ale i tak, "Bůh plus jeden jsou většina" a Bůh může v církvi udělat velké věci i skrze jediného člověka. Všimněme si, že jídelna ve v. 20 se stane trůnním sálem.

Kristus nebyl netrpělivý. Stojí, „ťuká“ skrze okolnosti a volá skrze Své Slovo. O co Mu jde? O společenství, o touhu lidí „přebývat v Kristu.“ Laodikejští nic nepotřebovali, ale neměli s Kristem společenství a tak z Něho ani nečerpali Jeho sílu. Měli úspěšný „program,“ ale to není ovoce, které roste z „přebývání v Kristu“ (Jn 15:1-8).

Závěr:

Přebýváním v Kristu a společenstvím s Ním teprve nacházíme skutečné vítězství a stávají se z nás ti, kteří vytrvají až do konce, kde na nás čekají odměny slíbené v těchto listech. Těchto sedm listů jsou Boží rentgenové paprsky, ve kterých máme přezkoumávat naše vlastní životy a církve. Na svět přichází soud, ale začíná právě s Jeho církví (1 Pet 4:17). A tak zde nacházíme povzbuzení i napomenutí. Bůh nám pomáhej, abychom i dnes slyšeli, co Duch praví církvím i jedincům!

© 2009, 2013 Milan Tachecí